O návštěvě Paříže jsem snila už nějaký ten pátek, ale chtěla jsem si ji nechat až "nakonec" poznávání Evropy (s tajným přáním zasnoubit se tam). Tuto pohádku jsem si nevysnila určitě sama a tak mi dáte za pravdu, že je to sen více z Vás. Sen který se může splnit i Vám :-)
Kalkulace nákladů na dopravu / ubytování: naleznete ve druhé části příspěvku
Do Paříže jsme z Prahy vyráželi kolem 17 hodiny, další nástupní zastávku jsem dělali snad jen v Plzni. Na Rozvadově nás čekala zastávka na posledním české WC, přes noc jsme ještě stavěli kousek od německého Ambergu a pak až ve Francii brzy ráno. Konečně se nám zadařilo a dostali jsme sedačky v horním patře u schodů k východu. To jsou ta místa nejlépe a nejníže polohovatelná. Já měla sice sedačku rozbitou, ale dobře rozbitou, takže jsem si jí mohla sklopit ještě níže než přítel, to Vám byla balada :-) Cestu jsme prospali a dobré ráno nám udělala kolem 8 hodiny ranní až pařížská Invalidovna. Moc se mi líbí tento typ architektury.
Všichni jsme tedy začali pořizovat první fotky a pokukovali jsme po Eiffelovce. Invalidovna stojí poměrně blízko u ní, tak když jsme se všichni nabažili přejeli jsme k tolik očekávanému cíli. Bylo půl 9 ráno, stihli jsme krásný čas, a tak jsme se zařadili do opravdu malé fronty a čekali jsme. Čekali jsme, až údržba projede výtahy a zjistí, že je vše v pořádku. Výtah fungoval jen jeden a "pěší nohy" Eiffelovky obě. Lehce po deváté se otevřeli kasy a už za čtvrt hodiny jsme drželi v ruce vstupenky a přesouvali se k výtahům. No paráda!
Na doporučení průvodkyně jsme rovnou vyjeli do nejvyššího patra, s myšlenkou, že to druhé stihneme cestou zpátky. V Dánsku jsem zjistila, že mi vadí výšky, ale tady to nebylo překážkou. Ve výtahu jsem sice viděla jak se postupně vzdalujeme zemi, a že sem tam něco zachrastí v kovové konstrukce, ale vyjeli jsme až nahoru a ten výhled? Z dálky nás zdravily všechny krásné památky a já jsem se přesvědčila o tom, že přestože jsem přípravu trasy trochu podcenila, představu o tom co kde je, mám přímo výbornou. Támhle je Pantheon, Sacre Coure, Notre Dame a Louvre, volala jsem nadšením.
Byla to krása! Výhled vskutku excelentní :-). Přesunuli jsme se do druhého patra a vše jsme si prohlédli znovu. Za necelé dvě hodiny jsme byli už dole a vydali jsme se nadšeně poznávat další pařížská zákoutí. Průvodkyně nám dopředu sehnali i lístky do Louvru a vzhledem k tomu, že ten den nám počasí nemělo tak úplně přát (alespoň tak stálo v předpovědích), vydali jsme tímto směrem, podél Sieny. Hezky pěšky, kolem pont Alexandre III., přes Tulerijské zahrady, muzeum Orangerie a Orsay až do samotného Louvru.
Vyhnuli jsme se frontě a předložili lístek a mojí občanku (v Paříži máte vstupné do 26 let téměř všude zdarma, tak neotálejte :-) ) a vcházeli jsem dovnitř zrovna ve chvíli, kdy spadlo prvních pár kapek. Než půjdete do Louvre, je třeba si promyslet, co chcete vidět, nedá se projít celý a pokud ano, tak je to na celý den a stejně si jej neužijete a budete se tak akorát honit. My jsme měli jasno - Mona Lisa, podzemí a období Mezopotámie a Egypta. Na tuto trasu Vám budou stačit 2-3 hodiny, nebudete se honit a vše si v klidu prohlédnete. V Louvre se smí fotit, ale bez blesku, tak se nemusíte bát pořídit nějaký ten snímek. Mona Lisa je maličká, ale je to Mona Lisa, která se na Vás prostě dívá, ať stojíte kdekoliv od ní. Obrovský obraz na protější straně tvoří dokonalý kontrast. Podzemí a egyptské expozice byli taky krásné.
Po Louvre jsme si dopřáli pařížskou kávičku v Tulerijských zahradách. Byla to nejchutnější a nejlevnější káva, kterou jsme v Paříži pili a ta atmosféra? :-) Určitě si zde udělejte pauzu na odpočinek, a když už ne na kávu, tak využijte nějakou z židliček, které jsou v parku volně k dispozici, nikam nespěchejte a rozjímete :-D. Rozhodli jsme se že první den si necháme jen pěší a druhý den budeme křížem krážem brouzdat metrem mezi nejvzdálenějšími památkami, neboť Paříž je obrovská. Přestože na mapkách se jeví vše jen jako kousek od sebe, přejít od Vítězného oblouku k Notre Dame Vám zabere spoustu času a energie.
Prošli jsme se k pont de Antes a zamknuli jsme svou lásku zámečkem a hodili klíč do Sieny.
Poté jsme se vydali kolem kostelů k nejluxusnější nákupní galerii La Fayette. Kde jsme si koupili vínko a sýr na pokoj. Cestou jsme se stavili u Paula pro makrónky a pokračovali jsme k chrámu Máří Magdalény s padesáti sloupy korintskými (La Madelaine). Viděli jsme Operu Garnier, kde krásně hrál pouliční umělec a došli jsme s hodinovým předstihem na místo srazu na Plaza de la Concorde. Toto náměstí se nachází na začátku Tulerijských zahrad. Nožky už boleli, ale chuť makrónek nás přivedli na jiné myšlenky a tak jsme si tam tak seděli.
Teda spíše já jsem seděla a přítel tam tak postával a já ho furt přemlouvala ať si sedne a odpočine, že napíše do Prahy co dělá ten náš psí miláček, který byl na hlídání u rodičů. Tak jsem ani nepostřehla, že si přede mě klekl, až se slovy: "Lásko, miluješ mě?" získal znovu moji pozornost. Pomalu jsem si dávala dvě a dvě dohromady, pak vytáhl onu krabičku a pronesl tu větu "Lásko vezmeš si mě?". Pro mě, jako by se zastavil svět. Vteřiny mi utíkali rychlostí blesku a pomalu mi začínalo docházet, že ho tam nechávám klečet s jediným slovem, které jsem ze sebe dokázala vypustit "Nooo" už asi půl minuty a že je třeba odpovědět....
ANO, ANO, ANO! Dovolím si říct, že spolu máme perfektní vztah, takže jsem vůbec nemusela váhat, jen ta chvíle překvapení jako by mi sebrala slova co jsem měla na jazyku. Se slzami dojetí, které jsem se snažila potlačit, jsem si prohlížela překrásný prstýnek na své ruce a můj sen se stal skutečností. Přesto, že to přišlo relativně brzy (jsme spolu jen rok) vím, že tohle je ten partner pro život, kterého jsem si vždy přála a tak se nemusím bát závazku na společné chvíle až do konce života.
Ještě jsem měli nějaký čas na to si tuhle chvíli vychutnat a pak už nás autobus odvezl do hotelu, ale o tom zase příště...
P.S. Lásko děkuji krásné překvapení a gesto na které budu s radostí vzpomínat celý život! Miluji Tě! :-)
sjflaksdjfl
OdpovědětVymazat